Článok na túto tému som už chcel napísať dlhšie. Od jesene 2013, keď som zistil, že skupina anonymných pedofilov vystupujúca pod značkou „„ČEPEK – Československá pedofilní komunita“ prezentuje na verejnosti takéto postoje (podrobne s odkazmi na zdroje na tomto linku):
1. „držitel dětské pornografie nikomu neublížil, není ničím kompromitovaný a není důvod ho obviňovat“
2. „Trestné by mělo být jen něco, co někomu ubližuje nebo má potenciál ublížit. Když si pedofil zamasturbuje u obrázků na počítači, nikomu tím neubližuje“
3. „…když bude mít pedofil doma na PC bezplatně z volně dostupného zdroje na internetu stažený materiál, který soudní znalec později označí za dětskou pornografii s reálnými aktéry, tak pokud ten pedofil nad takovým materiálem bude každý večer před spaním masturbovat, nebude ten materiál dál šířit, atd., komu tím ublíží? Mělo by se trestat za to, co někomu ubližuje. Ne za to, že zneužívání dětí je trestným činem. Vlastnit záznam něčí vraždy a masturbovat při tom také trestné není…“
4. „Stručně shrnuto tedy jsou naše požadavky tyto: (…) rozumná diskuse o opětovné legalizaci držení dětské pornografie“
5. „Z morálního hlediska to nebude zneužití, z trestněprávního ano. (…)15 let, a 14tileté i 13tileté děti již jsou schopné vnímat sexuální pocity, ale i zamilovanost a lásku. Aneb pokud ONA bude chtít nebo mě dokonce svede, a já se jí budu snažit uspokojit, udělat jí dobře, tak to z mé strany a z morálního hlediska zneužití nebude“
6. „Pokud 13tiletá nebo 14tiletá dívka bude sexuální aktivity sama chtít, bez toho, abych ji k těmto aktivitám manipuloval, a následně bude tuto zkušenost hodnotit pozitivně, pak to z morálního hlediska zneužití, natož zločin, těžko může být. Ze zákonného hlediska to zneužití bude, protože je to stanoveno zákonem, ale z morálního hlediska to žádné zneužití nebude. Nemůže být z morálního hlediska zločinem chtít jí vyhovět a udělat jí dobře. Vy zřejmě neumíte rozlišit situaci, kdy jeden člověk druhého opravdu zneužívá a kdy jeden chce druhému dopřát to, co si ten druhý člověk sám a z vlastní vůle přeje“.
7. „A co orální pohlavní styk? Nebo jiné formy nepenetrativních genitálních aktivit. Ty se dítěti i můžou líbit. Soulož je pak už něco jiného, nicméně i tak vím o jedné osobě, dnes dospělé, která od svých osmi souložila docela pravidelně s dospělým mužem a negativní následky to na ní nezanechalo, znají se a kamarádí spolu doteď“
Keď sa jej za takéto „nesmelé hlásenie sa, že vôbec existujú“, dostalo slov pochvaly a obhajoby zo strany riaditeľky Odboru rodovej rovnosti a rovnosti príležitostí Ministerstva práce, sociálnych vecí a rodiny SR Oľgy Pietruchovej, dozrelo vo mne rozhodnutie nájsť si chvíľu času a spísať podrobnejšiu charakteristiku cieľov a činnosti tejto organizácie, ktorú mi uverejnili pod názvom „Pedofilný extrémizmus v ČR a jeho odozva na Slovensku“. Na základe spracovania dostupných údajov som dospel k záveru, že značná časť cieľov ČEPEK-u smeruje k nepriamemu ohrozeniu práv dieťaťa (zľahčovanie závažnosti pohlavného zneužívania detí zo strany pedofilných páchateľov a jeho následkov na obete) či má dokonca extrémistický charakter (dekriminalizácia prechovávania detskej pornografie a konsenzuálnych pohlavných aktivít s deťmi v pubertálnom veku; najmä v druhom prípade ide o cieľ, v deklaratívnej rovine síce popieraný, z predloženej analýzy postojov členov ČEPEK-u však zrejmý). Z veľkej časti kladná spoločenská odozva na aktivity tejto skupiny (vrátane reakcie Oľgy Pietruchovej) svedčí o tom, že extrémistický charakter činnosti a cieľov ČEPEK nebol verejnosťou a štátnymi úradníkmi, ktorí sa k problému vyjadrovali, v dostatočnej miere pochopený a adekvátnym spôsobom vyhodnotený.
Naopak, zdá sa mi, že naši štátni úradníci tvárou v tvár novému druhu extrémizmu na plnej čiare zlyhali.